Město
Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se tak brzy stala jedním z nejmocnějších měst Českého království. Město chránilo mohutné opevnění , kolem náměstí stály kamenné domy s podloubím, mincovna ve městě razila mince. Zachované umělecké památky ( iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky ) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích.
Jihlava také zaujala důležité místo i v oblasti práva – poprvé v Evropě (té střední) bylo vedle městského práva kodifikováno i právo horní, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst, nejen v Čechách. Po velmi dlouhou dobu byla Jihlava rovněž sídlem vrchního horního soudu. Význam těžby stříbra koncem 14. století začal klesat, protože již byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a těžba se tak začal stávat méně výnosnou. K úpadku těžby rovněž přispělo velké zemětřesení, které se odehrálo někdy ze 4. na 5. srpna l.p. 1328. Zemětřesení mělo údajně magnitudu až 8. stupně Richtera. Podle dnešních výzkumů došlo k propadu okolí kopce Čeřínku skoro o sto metrů. Při tomto zamětřesení se zřitila nejvýnosnější stříbrná důlní díla. V důsledku zemětřesení se rovněž protrhly hráze vodních děl a voda zaplavila důlní štoly.
Rozvoji řemesel a dolování rovněž nepřispěly události nazývané jako husitské války. Jihlava sice nebyla nikdy dobyta, ale byla několikrát obléhána vojsky Jana Žižky a Jana Roháče z Dubé. Příčinou obléhání bylo katolické zaměření obyvatel Jihlavy a to bylo zase dáno převažující německou většinou nejen ve něstě, ale i v okolí. Jihlava byla také přímým svědkem ústupu poraženého Zikmundova vojska v bitvě u Německého Brodu (Havlíčkova Brodu) v roce 1422. Okolí Jihlavy bylo devastováno a zbídačeno a těžba kovů se zastavila. Roku 1436 pak byla na Jihlavském náměstí vyhlášena Basilejská kompaktáta jako výsledek ujednání mezi basilejským koncilem a hustity.
Ovšem tím válečná vřava kolem Jihlavy neutichla. Po korunovaci za krále Jiříka z Poděbrad Jihlava jeho volbu neuznala a Jiří z Poděbrad musel tedy svoji vůli Jihlavě vnutit násilím. Stalo se tak na podzim 1458 po čtyřměsíčním obléhání. Všechny tyto události způsobily, že se město dlouho nemohlo dostat a vzpamatovat z krize. Oživení nastalo až na přelomu 15. a 16. století.
Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba. Zejména pak soukenictví , které se na celá tři století stává dominantním hospodářským odvětvím. Leč velký požár města v roce 1523 rázně ukončil jeho středověkou etapu. Po požáru bylo město obnovováno již v renesančním stylu.
Zvláště kolem náměstí se uplatňuje jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní ( mázhauzem ) otevírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou.
Město také velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve zničeném městě, po odchodu Švédů, zbyla pouhá osmina obyvatel (cca jeden tisíc). Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu.
Nejvýznamnější barokní stavbou se stal jezuitský kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17. století. Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Panovnice Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii.
Město se v té době mění – vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19. století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně. Celá městská památková rezervace – jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury – potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 (nové znění 1982). V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek (viz zde ).
(Geoportál NPÚ - Památkový katalog)
