Krajské město

Opětovný velký rozvoj zažívá město Jihlava na přelomu 18. a 19. století, kdy se stává druhým největším producentem sukna v habsburské monarchii. Devatenácté století také znamená bourání hradeb, které město svíraly a bránily mu v územním rozvoji. V letech 1864 až 1928 se Jihlava také stává statutárním městem. Až do roku 1945 pak Jihlava se svým okolím tvořila druhou největší německou jazykovou enklávu na území českých zemí - tak zvaný jihlavský jazykový ostrov (Iglauer Sprachinsel).

S nástupem fašizmu v Evropě a vznikem druhé světové války došlo v Jihlavě k vypálení synagogy (dnešní park Gustava Mahlera) a příklonu německého obyvatelstva k třetí říši. Na druhou stranu v okolí města působilo několik partyzánských oddílů jejichž činnost vyvrcholila poškozením železničního mostu u Helenína pod projíždějícím vlakem s německými vojáky.

Po ukončení války bylo v roce 1949 zrušeno staré a vytvořeno nové zemské uspořádání. Vytvoření krajů přineslo Jihlavě status krajského města. Ovšem další správní reformou v roce 1960 a vznikem ČSSR Jihlava status krajského města ztratila, protože byla začleněna do kraje Jihomoravského a zůstala městem okresním.

K vlastnímu městu byly postupně připojovány okolní obce:  

Dřevěné Mlýny,  Bedřichov,  Staré Hory, Hruškové Dvory, Handlovy Dvory, Staré Hory, Sasov, Pávov,   Antonínův Důl,  Červený Kříž,  Henčov,  Heroltice,  Hybrálec,  Pístov,  Popice, Rančířov,  Smrčná,  Vysoká, Hosov,  Kosov,  Zborná, Horní Kosov,  Malý Beranov, Rantířov Měšín,  Cerekvička,  Loučky,  Vílanec, Čížov a Rosice.

Od roku 2000 je Jihlava opět krajským městem, ale z původního názvu Jihlavský kraj byl název změněn na kraj Vysočina .