Ježek

To prý bylo tak, že jeden saský havíř, tedy Häuer, jeden z těch pozvaných králem Václavem I. , aby naučil místní kutat různé kovy, ale hlavně stříbro, se chtěl usadit do trávy, jsa znaven dlouhou cestou z Němec až na Moravu. Že pojí něco špeku s chlebem, který mu ještě zbýval a zapije to vodou z řeky, která mu tekla u nohou. Ovšem nedávaje pozor sedl si rovnou na ježka stočeného strachy do klubíčka. I vyskočil s výkřikem "Igel ... au". Patrně dodal i ještě něco nevhodného k publikování s dodatkem "Schrecklich land", ale to už není důležité protože to stejně bylo německy. No a tak prý vzniklo jméno řeky i budoucí osady Iglau, tedy Jihlava.

Ono to tak asi (určitě) nebylo. To je podobné, jako s tím praotcem Moravákem, co vystoupil na kopec zvaný Špilberk, alias Špilas, pohlédl dolu na osadu, která ležela pod kopcem, otřásl se odporem a pak prohodil něco jako: "Brrr .... no ... co se dá dělat ..." a bylo na světě Brno.

To vše jsou bezesporu pomluvy. U té Jihlavy jsem si tím zcela jistý, u toho Brna je ale jistá pochybnost.

Skutečností ale je, že koncem dvanáctého století stál na návrší nad řekou Jihlavou kostelík sv. Jana Křtitele a kolem něhož se rozkládla slovanská víska. Zde je počátek osídlení kraje, které bylo výrazně urychleno nálezem stříbrných rud v okolí.

Kostelík sv. Jana Křtitele v Jihlavě

Autor: Nostrifikator

Velkému množství lidu, přilákaného stříbrnou horečkou, se stávající víska stala těsnou, a z toho důvodu se začalo s budováním většího sídliště - města, na návrší nad protějším břehem řeky. Jelikož z kutání stříbra plynuly nemalé zisky, bylo ono budování pojato velmi velkoryse. Ale samozřejmě že nejen kutáním stříbra živ je člověk, a tudíž bylo myšleno i na nějaké to duchovno. Ostatně jsme na počátku středověku a tak to ani jinak nešlo. Jsou vystavěny hned tři základní církevní stavby. Kostel sv. Jakuba Většího a dva klášterní komplexy minoritů a dominikánů.

V roce 1233 bylo "zboží", tedy město Jihlava (přesněji Gyglaua jak se tenkrát jmenovalo) převedeno pod Želivský klášter . Ale v roce 1234 markrabě Přemysl měnil a vyměnil Jihlavu i s okolními statky za jiné zboží s klášterem Porta Coeli v předklášteří u Tišnova. Ale po roce 1240 se Jihlava vrací zpět do rukou Václava I. . Horní město se intenzivně rozrůstá a v roce 1249 jsou již dokonce zmiňovány mince ražené v Jihlavě. Roku 1253 byla vydán i zákládající listina mincovny. Ta se ovšem nedochovala a tak kdo ví, jak to s tou Jihlavskou mincovnou vlastně bylo.

Růst města byl dán a řízen stavebním řádem vydaným králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1270 při jeho návštěvě města. Tento řád určoval městu ulice v pravoúhlé síti spolu s velkým centrálním náměstím.