První písemná zmínka o obci pochází z roku 1463. V současné době má 464 trvale žijících obyvatel.Obec se nachází na jihozápadě okresu Svitavy na Českomoravské vrchovině v Chráněné krajinné oblasti Žďárské Vrchy na rozloze 991ha, asi 4km jižně od města Poličky. Katastr obce Sádku zaujímá tvar téměř pravidelného obdélníku. Obcí protéká potok dříve zvaný Borovnice (pramení u Svaté Kateřiny). Potok protékající horním Sádkem se nazývá Černý. Uprostřed vsi se vlévá do potoka Bílého a u Lačnova jeho voda splyne s řekou Svratkou. Za pěkného počasí jeho vody pokojně plynou, ale za bouří a jarních tání dokáže potůček obyvatele žijící v jeho blízkosti potrápit. Na délku měří obec asi 6 kilometrů.

Kdy byla obec Sádek založena, nelze přesně říci, ale její vznik lze datovat k založení města Poličky tedy kolem roku 1265. Obec byla založena po způsobu německém, takové osady se zakládaly v údolích podél cest a potoků. Osady slovanské zakládaly se do kruhu více pohromadě tzv. okrouhlice s návsí uprostřed.

Svůj název získala osada zřejmě podle „rybných sádků“, malých rybníčků, které byly rozmístěny na příhodných místech po celé obci a ve Staré Vsi. Bývalo jich na katastru 35. Většina jich patřila vrchnosti, pouze některé sedlákům. Byly zakládány ve 14. století za vlády císaře Karla IV. a existovaly do počátku 19. století. Násada, která se v těchto rybníčcích chovala, se v příhodný čas přenášela do velkých panských rybníků. Byla to součást robotní povinnosti obyvatel naší vesnice privilegovaným občanům města Poličky, žijících uvnitř hradeb.

Největší rybník byl v horní části obce a jeho rozloha 6 jiter a 533 sáhů (asi 4 ha) sahala až k hranicím obce Oldříše. Původní hráz tohoto rybníka se dochovala až do dnešní doby. Průrva hráze vznikla v roce 1790, kdy při velké bouři a průtrži mračen tlak vody protrhl hráz a voda zničila domek č. p. 90, naštěstí bez lidských obětí. Hráz již nebyla opravena a rybník tak zanikl. Ostatní rybníky a rybníčky postupně zanikly, když lidé potřebovali další půdu k obdělávání.

O založení obce se mezi lidmi zachovala pověst o tom, že Sádek se kdysi nacházel v údolí Staré Vsi. Možná se tato domněnka rozšířila podle povídky spisovatele P. Josefa Ehrenbergera, rodáka z Korouhve. Byla to povídka O utopené svatbě v Sádku. Podle povídky byla v údolí vesnice a na vršku na „Hradišti Štimberk“ stával pravý rytířský hrad. Posledním pánem byl loupeživý rytíř Strachota. Za jeho činy ho i s čeládkou pohltilo peklo. Strašný zápach, strach a hrůza pak vyhnal lid z údolí Staré Vsi a ten potom založili novou ves – nynější Sádek. O tom, že by na „Štimberku“ stával hrad, není žádný historický záznam. Nějaké menší osídlení však ve Staré Vsi mohlo být spíše v horní části pod osadou Jelínek.

V dolní části se až do 20. století zachovaly zbytky hrází bývalých rybníků, které byly stupňovitě rozmístěny po celém údolí. Ani při regulaci Šibeničního potůčku se žádné stopy po lidských příbytcích nenašly. Další pověst, která se zachovala, že Starou Ves vypálili za třicetileté války (1618 – 1648) Švédové, je nepravděpodobná. V té době již stál dnešní kostel, který se bez pohromy po třicetileté válce zachoval.

V rodinné kronice Chlebounově č. p. 76 v Sádku se uvádí, že pokud v údolí Staré Vsi bylo osídlení, muselo to být již dříve v době, kdy byly zdejší osady zakládány a k vypálení osady muselo dojít v některé válce dřívější, což je pravděpodobné, protože název Stará Ves by si nikdo nevymyslel pro nic za nic.

Po vypuknutí války v roce 1914 narukovalo z obce Sádek postupně 136 vojínů. Z toho 46 ženatých a 87 svobodných. Padlo 23 vojínů, z toho dva se po smrti vrátili do rodné obce a byli zde pohřbeni. Zajato bylo 30 vojínů, 6 vojínů vstoupilo do legie italské, do ruské 5 vojínů a 1 do legie francouzské, 4 vojíni vstoupili do italské domobrany. Jeden vojín byl zajat dvakrát, a to na bojišti ruském a po návratu do Rakouska ještě na bojišti italském.

Sádek - Kostel nejsvětější trojice

Autor: Petr1888 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Odkaz

Z obce Sádek pocházela praprababička našeho otce ze strany jeho matky.

---