Celý život jsem pracovala v oboru výpočetní
technika, tj. 38 roků
– nejprve to byla obsluha sálových počítačů MINSK 22, ZPA 600, EC 1030, ADT
4500, EC 1045
– později v 80. letech práce na stolním PC, instalace SW na oddělení softwarové
podpory, dispečink služeb pro opravy a instalace PC, DTP tj. grafická úprava
textu atd. Od roku 2005 jsem v invalidním důchodu. Nadále
provádím DTP (konečnou grafickou úpravu - na PC) technického sborníku Univerzity
obrany. Znalost počítačové problematiky se mi hodí k mému koníčku, tj. k úpravě
fotografií.
Historické fotografie najdete
ZDE.
Ráda fotografuji, ale jsem fotograf-amatér. Chci svou fotografií zachytit prchavou krásu okamžiku, mám radost, když opravdu ta fotka zobrazí správně tu krásu přírody, která mně v tom daném místě a čase oslovila. Foto ZDE.
Přes svůj fyzický stav stále chodím do přírody, i když jen na krátké vycházky, a snažím se dál o fotografování.
Celý život chodím ráda do přírody. Nejsem turista, který hltá kilometry, ale
jsem turistka, která se kochá krásou přírody. Již v dětství jsem chodila s
maminkou a sourozenci na výlety, později jsem brávala zase já své děti do
"lesíčka", jak říkával můj syn.
Když děti odrostly a nechtěly se držet máminy sukně, našla jsem si společnost, se kterou jsem
chodila na vandry. Bývalo nás asi okolo 20 milých lidí, všechno plánoval a řídil
Vladimír Kalas. Fotky z některých našich toulek jsou
ZDE.
Mám ještě jinou společnost, se kterou se vandruje ještě lépe.
Chodí nás asi 5-8 a právě proto jsme si bližší. Říkáme si
Amazonky a je nám spolu v přírodě moc dobře, foto
ZDE. Jsou to prima
kamarádky, se kterými vyrážíme pravidelně na naše oblíbená místa. Ukázky míst,
která jsme spolu navštívily, jsou
ZDE.
Tyto
vandry bývají do dneška, jen já už s nimi nechodím (ze zdravotních důvodů). Jen
"vánoční besídky" si nenechám ujít a ráda si s nimi posedím a zavzpomínám
na společné vandry.
Od r. 2009 chodím na pravidelné vycházky s kamarádkami Maryškou a Evou. Máme již rezervován jeden den v týdnu, chodíme skoro za každého počasí. Jsou to sice krátké vycházky, ale velmi milé, které obvykle zakončíme krátkým posezením u kávy nebo svařáku.
Fotky z vycházek i z naší poslední "vánoční besídky" jsou ZDE .
Moje první setkání s jógou se uskutečnilo v roce 1990. Propašovala jsem se do kurzu Ekologie člověka, který pro své vedoucí pracovníky začal pořádat můj zaměstnavatel. Bylo to šťastné rozhodnutí, protože tento kurz vedl člověk nad jiné povolaný – Ing. Vladimír Zeman. Můj první dojem byl údiv, že s všelijakého polehávání na zemi mám pěkně protažené celé tělo!! To byl úžasný zážitek. Vladimír je ohromný cvičitel, který umí své cvičence nadchnout a vést nepřekonatelným, nádherným způsobem. Je pro mě velkým vzorem, stejně tak jeho partnerka Jana Liberdová.
Později jsem se zúčastnila týdenního kurzu, po kterém jsem se rozhodla vážněji se zabývat jógou, tj. rozhodla jsem se alespoň 15 min. denně cvičit. Snažím se toto rozhodnutí stále dodržet.
Od té doby až do r. 2005 (kdy jsem onemocněla a veškeré aktivity jsem musela omezit) jsem jezdila pravidelně 2x do roka na týdenní kurzy pořádané Vladimírem Zemanem a několikrát do roka jsem se zúčastnila jeho seminářů. Fotogalerii najdete ZDE. Bližší informace jsou na www.sec-brno.cz .
Také jsem pravidelně navštěvovala hodiny jógy u p. Vladimíra Kalase, p. Františka Bendy, od r. 2001 hodiny tajči u p. Jaromíra Pokorného.
Od roku 1998 cvičím sestavy čchi-kungu a tajči. Nejdříve jsem začala klasickou sestavou 24 taomů, později jsem se naučila sestavy 28 a 40 taomů a nakonec v roce 2008 jsem se začala učit sestavu 37. Sestavy mám velmi ráda, cvičím je pro potěšení a pro radost.
V roce 2004 jsem složila zkoušku na cvičitele jógy III. stupně. Při tom jsem musela vypracovat seminární práci na zvolené téma. Já jsem si vybrala téma "Ozdravné aspekty jógy, význam pro současného člověka". Text najdete ZDE (otevře se v novém okně).
Myslím, že za tu dobu, co praktikuji tyto "moudrosti východu", jsem se vnitřně dost změnila. Jsem klidnější, vyrovnanější, umím se lépe vyrovnat se stresy, umím lépe komunikovat s lidmi, umím se těšit z každé maličkosti života. Vše vystihuje tento citát:
Immanuel
Kant: „ Dvojí naplňuje nitro mé obdivem a úctou.
Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Přesto, že nejsem úplně zdravá, snažím se svým zálibám stále věnovat. Po
intenzivním rehabilitačním cvičení jsem dnes schopna částečně cvičit jógu,
sestavy tajči i vyrážet do přírody na vycházky a za novými fotografiemi.
A nakonec ještě jeden citát:
Mistr Echhart – citát o bohu:
„Mlčení a vnitřní ticho je vyšším stupněm než mluvené i představované. Nejvyšším stupněm modlitby je mlčenlivé „prázdné“ sjednocení se základem duše, v němž bezobrazně spočívá BŮH. Naše představy a obrazy o bohu mohou zabraňovat, aby ON do nás vstoupil. Sebedůstojnější OBRAZ stojí v cestě bohu. Vstoupí-li do tebe obraz, musí ustoupit bůh. Pokud obraz odplyne, vejde bůh.“
Vladimír Zeman - www.sec-brno.cz
František Benda -
http://www.volny.cz/kalome/
Jaromír Pokorný -
home.tiscali.cz:8080/~ca226996/ (stránka není
aktuální, Jaromír od r. 2005 už tuto činnost nedělá)
Jan Turneber - http://www.wudang.cz/
V dubnu r. 2005 jsem dostala od svých dětí krásný dárek. Je jím malý papoušek Papoušíček vrabčí. Jmenuje se Kiwi, protože je taky tak zelená - foto ZDE. Zpočátku byla hodně nesmělá. Později se přestala bát, stala se naším velkým kamarádem, skoro členem rodiny. Podle slov našeho syna je to nyní "hlava" rodiny - foto ZDE. Stále prozkoumává celý náš byt, neustále nás pozoruje a u všeho musí být - foto ZDE. Od včerejška, tedy 22.3.2009 už nic neprozkoumá, už nám odešla "do ptačího nebe".
Dana Bartošová
Brno - Štýřice
E-mail: brdana (at) seznam.cz