Theofil z Efesu, řecký obchodník, rád využil nabídky kapitána taršišské lodi Melqarta a plavil se zpět domů. Když se mělo v přístavu Taršiš nakládat zboži na cestu zpět, stříbrné a olověné pruty, které velice levně nakoupil za lněné látky a skleněné zboží, tak ten břídil a lakomec kapitán, lodi na které do Taršiše, po mnoho útrapách připluli, svoji lakotou způsobil, že se posádka rozutekla. Proto Theofil vzal za vděk nabídkou Melqarta, aby se plavil na jeho lodi. I když tito Féničané u něj nebudili příliš důvěru protože to byli obchodnící daleko prohnanější než on sám. A to už je co říci. Ale loď to byla bytelná, neboť to byly upravená válečná loď. Zdálky působila jako hlídkující válečná loď a proto se ji různí piráti a jiní chmatáci zdaleka vyhnuli. Melgart nechal na boky lodě upevnit velké štíty a také trčet různá bidla, která vypadala jako kopí, čímž dojem válečné lodi náležitě umocnil.

Theofil se usadil na přídi mezi stočená kluba lan a jiné lodního nářadí, rozložil svůj abakus a ze záhybů oděvu vylovil svitek s poznámkami. Byl velice pyšný na to, že kromě počtů, pro obchodníka nesmírně důležité dovednosti, ovládal i psaní. I když se mu většinou písaří smáli, co že to kreslí za klikyháky, on jim rozumněl a naopak bylo dobře, že jim moc nerozumí jiní.

Začal svůj obchod přepočítávat a pomáhal si abakusem. Když to nestačilo, tak použil několik barevných kamenů (calculus), které měl v koženém váčku. A když bylo nejhůře, tak si pomohl i svými prsty (digitus). Při tom závistivě pokukoval po Melqartovi, který měl skříňku z bronzového plechu a v ní spoustu všelijakých kroužků a táhel. S její pomocí a změřením výšky Slunce nějak určoval nejvhodnější dobu vyplutí a směr plavby. Beztak nějaká kouzla a čáry, ze kterých slušnému člověku jde zima po těle. Prý se ta věcička jmenuje astroláb, či tak nějak. A je prý hrozně drahá. Beztak ji ten Féničan někomu uloupil. Bude nutno si na něj dávat pozor ...

Je tedy zřejmé, kde jsme přišli ke kalkulacím, kalkulátorům a kalkulům a málo koho by asi napadlo, že digitální technika je vlastně od počítání na prstech a pomocí barevných kamínků. A počítače, ty analogové, nejsou rovněž zrovna nejmladší.

Takže můžeme opustit počítačovou "prehistorii" a přejít do "středověku". Počítačového.