Ždírec(německy Seelenz) je obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se zhruba 10 km severovýchodně od Jihlavy a 4,5 km jihozápadně od Polné v průměrné nadmořské výšce 515 metrů. Katastrální území nese zavádějící název Ždírec na Moravě, přestože leží v Čechách. Je součástí Mikroregionu Polensko.
První zmínka pochází z roku 1233, obec je však pravděpodobně starší. Po osídlení německými kolonisty ve 13. století se stala až do konce druhé světové války obcí německou. Majitelé vesnice se často střídali, ves patřila například městu Jihlava, dále Lichtenburkům, Trčkům z Lípy a dalším šlechtickým rodům. Od 70. let 20. století v obci nastal investiční rozvoj. Byl postaven vodovod, kanalizace a víceúčelová budova, proběhla plynofikace. Od roku 2003 se za obcí staví 19 rodinných domů. Sídlí tu domov pro seniory a několik podnikatelských subjektů zaměřených na zemědělství, řemeslnou činnost a drobný průmysl. V centru obce stojí kostel svatého Václava, který byl po požáru v roce 1890 znovu postaven v pseudogotickém slohu. Nachází se zde sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Jana Nepomuckého.
Ždírec - sousoší Jana Nepomuckého
Název Ždírec nejspíš souvisí s českým termínem pro mýcení lesa – „žďářením“. Český název tedy vystihuje způsob založení, německý (velmi zkomolený) Seelenz tak jednoznačný není. Jeho základem by mohlo být středověké slovo Sahr či Sahar, které znamenalo rákosí, snad by jím mohlo být i některé osobní staroněmecké jméno. V roce 1233 obec nesla název Serech, 1257 Sareh, 1411 Zdiarec, 1487 Ždárec, 1493 Saherles, 1536 Zdierczy, 1547 Zdijrecz, 1654 Seherles, 1713 Sellentz, 1784 Seelenz, Ždierecz, 1848 Ždírec, Žďárec, Seelenz a roku 1886 Ždírec či německy Seelenz.
Původní osada se slovanským osídlením vznikla patrně již ve 12. století. Vesnice patřila do první kolonizační vlny Jihlavska. Podle jednoho z původních názvů Žďárek lze usuzovat, že prvotní osada byla založena vnitřní kolonizací na panenské půdě. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233. Touto konfirmační listinou prodával biskup Robert jihlavský kostel sv. Jana Křtitele, který do té doby patřil řádu německých rytířů v Humpolci. Majetek koupil Želivský klášter za sto hřiven stříbra. Spolu s kostelem prodal i právo vybírat desátek od třinácti obcí, mezi nimiž figuruje i Ždírec, který tak do té doby patřil k desátkovým vsím jihlavského kostela. V průběhu 13. století byla obec osidlována německými kolonisty a na dlouhou dobu se stala vsí německou. I proto obec náležela k Jihlavskému jazykovému ostrovu.
Ve 14. století se dostala pod střítežské panství, které v roce 1346 vlastnili páni z Lípy. Ti roku 1365 panství prodali Lichtenburkům. Kolem roku 1410 přešla do držení Leskovců z Haslavy. Majitel panství Jan z Leskovce byl katolík a silně zaměřený proti husitům. V roce 1411 zrušil svým poddaným právo odúmrti a zavedl znovu poddanské povinnosti a práva. Od Leskovců ji roku 1520 získali Trčkové z Lípy. Jan Trčka z Lípy Ždírec s dalším majetkem 25. dubna 1536 prodal městu Jihlava celkově za 5 500 kop grošů. Dne 21. června 1625 Ždírec koupil císařský rychtář Jan Haidler z Bukové. Z jeho majetku přešel Ždírec v roce 1678 k panství střítežskému a poté štockému. Pachtové z Rájova osadu koupili roku 1683 po smrti Arnošta Ferdinanda Heidlera. Od roku 1725 patřila Ludvíku Filipovi ze Sinzendorfu, který ji o deset let později předal litoměřickému biskupovi Mořici Adolfovi, vévodovi ze Sachsen-Zeits. Roku 1748 se obec ocitla pod správou hrabat z Palmů. Od roku 1840 vlastnil obec kníže Karel Hohenzollern-Sigmaringen.
Ždírec - stará část domova důchodců
V roce 1859 byl postaven vodovod z Weberovy studny do kašny u budovy č. p. 42, kde v současnosti sídlí domov pro seniory. Vodu pohánělo nejprve větrné kolo a poté trkač. V horní části obce stála druhá kamenná kašna, do které tekla voda samospádem. V letech 1869–1880 pod správu Ždírce patřily Heroltice. Největší požár v historii Ždírec zpustošil 19. března 1890. Vyhořelo 28 hospodářských usedlostí (přibližně třetina obce) včetně kostela a fary. Roku 1899 tu vznikl hospodářský spolek. V roce 1901 zde působily sbor dobrovolných hasičů a spořitelní a záložní spolek.
Ždírec - nová část domova důchodců
V roce 1916 od příbuzných dostaly sestry Terezie a Emilie Klimentovy zemědělské usedlosti č. p. 42 a 43. Vybudovaly zde útulek pro péči o sirotky a staré a nemocné. V letech 1920–1926 proběhla veřejná sbírka na přestavbu těchto budov. Financování českého útulku ztěžovalo umístění v německém jazykovém ostrově. Sirotčinec a útulek pro staré a nemocné s kaplí Panny Marie byl otevřen v roce 1927, kdy zde žilo 50 chovanců. Sestry také založily Spolek sv. Františka sester Klimentových. Budovy sloužily svému účelu až do znárodnění v roce 1950, kdy byl z obytné části sirotčince zřízen domov důchodců. Sloužily zde zdravotní i řádové sestry, jejich činnost však postupem ustala. Civilní službu tu vykonávalo až do jejího zrušení v roce 2004 přibližně osm branců. V roce 1994 vznikl na místě zbouraných zemědělských budov další pavilon. Kapacita domova se tím zvýšila z 60 na 90 obyvatel. Další rekonstrukcí objekt prošel za provozu roku 2003, kdy byla mimo jiné nahrazena eternitová střecha z roku 1926. V letech 2010–2012 proběhla kompletní rekonstrukce zařízení, zateplení a přestavba vnitřního uspořádání. Klienti domova byli na tuto dobu přemístěni do pavilonu F nemocnice v Havlíčkově Brodě. V letech 1971–2010 fungovala pobočka domova v Dobroníně. Žilo zde 28 seniorů. Roční rozpočet instituce činí 20 milionů korun. V Domově důchodců Ždírec zemřel profesor hudby, skladatel a houslista Theodor Bohumír Pařík (1881–1961).
V roce 1973 zde také přebývala a zemřela otcova maminka Hermína Šabachová.
© BaSta 2003 - 2025
