Větrný Jeníkov (německy Windig Jenikau) je městys v okrese Jihlava v Kraji Vysočina.

Název se vyvíjel od varianty Genikow (1226), Genikou (1349), Genikow (1456), Neujenikau (1562), Wietrny Genikow (1602), Wietrnii Genikow (1654), Windig Jenikau a Jenikow wietrny (1787), Windig-Jenikau a Wětrnj Jenikow (1843) až k podobě Větrný Jeníkov v roce 1854. Místní jméno vzniklo z osobního jména Jeník (zdrobnělina jména Jan), přívlastek větrný byl přidán k rozlišení od ostatních vsí s podobným jménem.

Počátky Jeníkova jsou úzce spjaty s želivským klášterem, který od poloviny 12. století kolonizoval rozsáhlou oblast české části Českomoravské vrchoviny. Želivský klášter byl založen v r. 1144 řádem benediktýnů. Již v roce 1149 byli nuceni klášter opustit a na jejich místo byli povoláni premonstráti ze Steinfeldu, které do Čech pomohl uvést vlivný olomoucký biskup Jindřich Zdík. Kronikář Jarloch, premonstrát a spolubratr prvního želivského opata Gotšalka, popsal ve své kronice událost, která má pro poznání nejstarších dějin Jeníkova určující význam:

„ ... roku 1149 slavil olomoucký biskup Jindřich Zdík svátky Narození Páně v Jeníkově, poslal do Želiva celou svou bohatou zásobu, kterou tam měl. Učinil to jednou i častěji….“
(citováno z Letopisů Vincencia a Jarlocha).

Není dosud prokázáno, o který Jeníkov se jedná (tuto událost si přivlastňuje i Golčův Jeníkov), ale současní historikové se přiklánějí k Větrnému Jeníkovu. Byl by to důkaz existence dvorce nebo pomezního strážního místa na tzv. humpolecké cestě, pojmenované zřejmě po tamním předákovi či lokátorovi. Humpolecká cesta byla v raném středověku jednou z důležitých spojnic mezi Čechami a Moravou.

Prokazatelná existence Jeníkova je doložena v listině papeže Honoria III.  z 8. května 1226, ve které potvrzuje územní majetky želivskému klášteru. Jeníkov je jedním z výčtu osad, dvorců a vesnic v listině vyjmenovaných.

Opati želivského kláštera byli první jeníkovskou vrchností, která se zde udržela celých 270 let až do r. 1422, kdy byl klášter zničen husity. 

Od roku 1436 vládl nad Jeníkovem a všemi želivskými statky významný rod Trčků z Lípy. V r. 1468 získali Trčkové jeníkovské panství do rodového vlastnictví a drželi jej bezmála 140 let. Jediný Trčka, který si zvolil za své sídlo jeníkovskou tvrz (zřejmě ji sám nechal vystavět), byl Jaroslav (+1588), který své listiny podepisoval „na Novém Jeníkově“, později „na Větrném Jeníkově“. Ostatní Trčkové v Jeníkově nesídlili, dosazovali sem správce, kteří bydlili na zdejší tvrzi. Za vlády Trčků z Lípy byl Jeníkov utrakvistický (husitského vyznání).

Od roku 1572 je užíván nový název – Větrný Jeníkov. Ve starých mapách označován jako Jenikov Vietschi nebo Jenikov Vietrni).

Roku 1601 zakoupil jeníkovské panství s 22 okolními vesnicemi rytíř Matyáš Štubík z Königsteina – bohatý jihlavský měšťan. Jeho synové v roce 1619 o majetek přišli konfiskací za to, že podporovali stavovské povstání.

1619 – jeníkovské panství se opět dostává do rukou Trčků – koupila jej tehdy nejbohatší česká šlechtična Magdaléna Trčková z Lobkovic, manželka Jana Rudolfa Trčky. Ten zemřel v září 1634 v Německém Brodě jako poslední mužský člen tohoto, tehdy velmi významného, šlechtického rodu (jejich syn Adam Erdman byl zavražděn v Chebu 25.2. 1634 s Valdštejnem).

Pobělohorskými konfiskacemi skončilo v r. 1635 panství Trčků nad Větrným Jeníkovem. Nastalo období rekatolizace a rychlého střídání většinou cizácké vrchnosti.

Kolem roku 1660 vlastnili Větrný Jeníkov Trautmansdorfové. Dle tehdejšího soupisu poddanské půdy (berní rula) patřilo v té době k panství kromě městečka Větrného Jeníkova 9 vesnic s celkem 120 usedlostmi, 6 statků bylo opuštěno.

Roku 1719 zakoupil panství Větrný Jeníkov rytíř Jan z Minetti (bohatý italský obchodnický rod usazený v Praze). V letech 1720-1735 zde nechal postavit nový kostel (starý byl ve špatném stavu). V r. 1723 bylo započato s přestavbou staré tvrze na barokní zámek (byla to jedna z prvních staveb v barokním slohu ve Východních Čechách), v r. 1729 byl dokončen a stal se sídlem Minettiho rodiny. Z této doby pochází i socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vytesán erb rytíře z Minetti.

Pro pozvednutí místního stavu řemeslnického vymohl v r. 1721 pro okruh zdejšího panství cech tkalcovský, tesařský, rozličný a mlynářský. Zasloužil se i o zřízení jednotřídní školy.

Ve své závěti odkázal Minetti velkostatky Větrný Jeníkov a Branišov Vlašskému špitálu v Praze. Zemřel v roce 1744 v Praze, kde je v kryptě kostela Sv. Havla pochován.

Vlašský špitál v Praze vlastnil panství Větrný Jeníkov v letech 1744-1789. Tento špitál byl založen v 16. století na Malé Straně italskou minoritou a patřil k prvním charitativním institucím v Čechách. Byly sem přijímány do péče nezaopatřené děti, čímž navazoval na středověkou tradici italských nalezinců. Později zde byla zřízena porodnice a útulek pro svobodné těhotné matky. Provoz tohoto zařízení byl zčásti dotován charitativními dary šlechticů. V roce 1789 byl zrušen a Větrný Jeníkov se poté dostává do rukou veřejných nadací (pražských chorobinců).Po celé toto „špitální“ období byli do Větrného Jeníkova dosazování nájemci, kteří bydlili na zdejším zámku. Zisky z panských dvorů odváděli špitálu.

V roce 1904 zakoupil velkostatek Větrný Jeníkov nový majitel Richard Fiedler. V témže roce nechal přestavět zdejší zámek (dnešní podoba). Bylo rovněž započato se stavbou nové fary čp. 63 (dokončena v r. 1909). Richard Fiedler zemřel v r. 1906. Jeho manželka Františka se v r. 1909 provdala za italského šlechtice Franze Con Magnoni. 

V roce 1911 Jeníkov prodali novému majiteli JUDr. Otto Metalovi, který se na jeníkovském zámku neusídlil a zdejší velkostatek pronajímal. V r. 1921 zemřel. Jeho dcery Hana, Helena a Adriena již v r. 1927 celý jeníkovský velkostatek (1288 ha, z toho cca 100 ha v k.ú. Větrný Jeníkov) včetně zámku prodaly Strakově nadaci (dobročinná nadace hraběte Straky podporující mládež ze zchudlých šlechtických rodů). Do jeníkovského zámku se přestěhovalo ředitelství nadačních velkostatků v čele s lesním radou Bedřichem Schleissem.

Na bojištích 1. světové války v letech 1914-1918 padlo 29 jeníkovských mužů, v roce 1920 se domů vrátilo 7 legionářů. Dne 20. října 1921 byl na městečku slavnostně odhalen pomník vojákům padlým v první světové válce.

Dne 18.3. 1948  ustavil ONV v Humpolci nad jeníkovským velkostatkem a zámkem národní správu, která trvala do 30.9.1948. Dnem 1.10.1948 byl celý soubor jeníkovského velkostatku vyvlastněn a přešel do vlastnictví československého státu.

 

---