Zdroj: mapy.cz
Někdy kolem roku 1735 Josef Ignác Zebo dává vystavět, východně od zámku na mírném zalesněném návrší, poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Nápis v klenbě lodi dokládá, že byl dokončen roku 1739.
Kaple se nachází na pahorku nad obcí Plandry, nedaleko hlavní silnice. Ke kapli stoupá cest starou lípovou alejí, která umocňuje romantický dojem při vstupu do objektu. Celá barokní dispozice je v dokonalém souladu s krajinou, obklopená lesíkem. Vlastní kaple je centrálně čtvercová, presbytářem odděleným výstupkem, s cibulovou šindelovou bání, lucernou, a s makovicí, kde visel zvon.
Hlavní průčelí člení dvě dvojice pilastrů po stranách hlavního portálu, který má nakoso postavené polopilíře a sebentový štít. Nad portálem je oválné okno s rokokovou mříží. Boky kaple jsou členěny obdobně. Na bocích jsou dvě okna s půlkruhovými záklenky, opatřena rovněž rokokovými mřížemi, které pocházejí z let kolem r. 1740. V odděleném výstupku je čtvrté okno - oválné - se stejnou rokokovou mříží jako nad portálem. Uvnitř kaple jsou zaoblené rohy, pilastry v koutech nesou římsu. Klenutá plochá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého (světec je přijímán v nebi mezi české patrony), datovanou do r. 1739, snad od S.Noseckého.
Strop kaple
Výčet současného zařízení kaple nemá smysl, neboť se dochoval pouze velký náhrobek Aloisie ze Schirndingu se sochou matky s dítětem a geniem smrti. Původně zde byly a v padesátých letech 20.století byly zničeny a ukradeny :
Hlavní oltář, se sochami andělů pocházející patrně z některé jihlavské řezbářské dílny. Ztratila se vitrina s prstenem a nakonec i legendární balzámovaná ruka mrtvé šlechtičny a obraz Ecce homo z 2. Pol. 18. stol.
Hlavní oltářní obraz J. Nepomukého ukazujícího Madoně zázračný jazyk, obraz Zvěstování P. Marie z r. 1849, ( od S. Noseckého), a cyklus obrazů legendy o J. Nepomuckém jsou uloženy na Obecním úřadě v Plandrech.
Předčasná smrt Aloisie (+1817) podnítila renovaci poutního areálu, dokončenou roku 1826, kdy byl k severní stěně ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirndingu , jehož autorem je významný český sochař 1.poloviny 19. století Václav Práchner (1784 ÷ 1832). Tím se původní poutní kaple změnila v rodinné mauzoleum. Náhrobek tvoří tři postavy. Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům.
Jaký byl podnět stavby kaple není znám, ale může to být i to, co se uvádí v Planderské pověsti. V pověsti se vypráví o synovi majitele panství, jak tento mladý šlechtic v mládí rád pozoroval čápy, kteří zde každoročně hnízdili. Jeden z mladých čápů si na chlapce zvykl. Později se mladý šlechtic dostal do zajetí, stal se otrokem a nebyla naděje na jeho záchranu. Jednou při práci na plantážích otrokům nad hlavami zakroužili čápi a mezi nimi byl i onen ochočený čáp a mladého pána poznal. Ten mu na nohu připevnil ceduličku se zprávou. Čáp se vrátil do Čech a na panství si brzy všimli nezvyklého předmětu na čápově noze. Dozvěděli se, kde se dávno oplakaný syn nachází a vykoupili jej. Na počest jeho zázračné záchrany pak byla postavena nedaleko zámku kaple. je známo, že ve vrcholném baroku vzniká mnoho poutních kostelů se zázračnými obrazy, sochami nebo prameny. Dochoval se obraz, který znázorňuje hlavní část pověsti. Je na něm vyobrazen mladý muž s čápem v době zajetí.
Obraz plandeské pověsti
Text byl čerpán z dokumentu, který pro občany obce Plandry zpracoval v roce 2008 a doplnil v roce 2012: Miroslav Lukáš, starosta obce Plandry.
Prameny: Obecní kronika a materiály obce Plandry, Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic, Z Dobřenic je cesta dlouhá, nakl.Hejkal, 1996, Odborné práce pana Milana Čumpla a Petra Dvořáka, Moravský zemský archiv v Brně- Státní okresní archiv Jihlava