Obec Plandry leží v překrásné krajině Českomoravské vrchoviny, asi 3 km severozápadně od Jihlavy v nadmořské výšce 522 m.

První zmínky o obci jsou z 15. století v archivu kláštera želivského. Klášter měl také zásluhu na osídlení této části Vysočiny. Klášter byl založený pražským biskupem Otou spolu s českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou v roce 1139. Nevelký klášterní majetek se časem rozrůstal, což nejlépe dokumentuje listina papeže Honoria III. z roku 1226.

Místo pro stavbu dvorce Lipový dvůr, jak se původně Plandry nazývaly, nebylo vybráno náhodně. Pro jeho zřízení bylo využito místo při nejvýše položeném rybníku, který byl součástí kaskády rybníčků které tvořily zdroj vody pro náhon vodotěžných strojů ve Starých Horách na pokraji Jihlavy, kde se těžilo stříbro. Tato kaskáda rybníčků je charakteristická pro obec Plandry a dva z nich jsou chráněné kulturní památky.

Stříbro se těžilo i v lokalitě hornického hrádku, jehož pozůstatky jsou v lese, poblíž koryta náhonu, asi 200 m SZ od Brandlova mlýna. Na vrcholu uměle navršené kruhové vyvýšeniny, na akropoli, stálo patrně dřevěné opevnění s palisádou jištěné kolem hlubokým příkopem. Tady vedle střepů a hřebů došlo k nálezu strusky, důkazu o hutnění barevných kovů.

Pila, která bývala součástí usedlosti Brandlova mlýna

Během husitských válek přešla značná část pozemků, patřících želivskému klášteru, do držby rodu Trčků, kteří si v Želivě vybudovali zámek. V této době byli majiteli dvorce Lipový dvůr Trčkové. Doté doby patřila Želivu také jihlavská fara a v královském potvrzení držby se připomíná, že 1458 až 1493 "Lipový dvůr prope Iglarium" ("Lipový dvůr u Jihlavy").

V roce 1596 přešel Lipový dvůr z držby Trčků do majetku města Jihlavy. Od této doby byl dvůr částí "Nového panství v Čechách" , jak Jihlava nazývala své nově nabyté statky v Čechách
(protože sama Jihlava byla na území Moravy). Lipový dvůr je v této době nazýván Plattenhof. Podle účetních dokladů z roku 1604 ÷1606 odváděl dvůr městu desátky ve výši dvou kop grošů ročně. V roce 1630 to připomíná desátní listina Jana Brandla na Plattenhofu. Dále se v desátních listinách uvádí, že v roce 1663 za choromyslného Bedřicha Brandla spravovala dvůr jeho choť Marie. Po rodině Brandlů se dvůr nazýval Brandelhof. Z toho později zřejmě vznikl dnešní český název Plandry.

Roku 1666 prodala Marie Brandlová dvůr hraběti Janu Šebastianu z Pöttingu a po něm byl majitelem Jan Křtitel "Babtista" rytíř z Minetti, ktarému patřilo také panství Větrný Jeníkov.

V roce 1730 koupil dvůr Josef Ignác Zebo z Breitenau, který dal dvoru název Breitenhof (název obce byl německou části obyvatel a na německých mapách užíván až do roku 1945). Tento jihlavský měšťan a obchodník se suknem, krátce po koupi, započal stavbu barokního zámku na východní straně dvora. Tři roky poté obdržel Zebo od císaře Karla VI šlechtický titul a predikát "von Breitenau" za přípravu látky pro stejnokroje císařské armády. Roku 1741 jej císařovna Marie Terezie povýšila do rytířského stavu.

Později mělo planderské panství několik majitelů. Jednak to byli potomci rodu Zebo a po jejich vymření po meči přešlo vlastnictví na dceru Aloisii, provdanou za c.k. komořího Emanuela Františka, svobodného pána Schirndingera ze Schirndingu. Různým dědictvím a exekučními prodeji přešlo vlatnictví na barona Karla Wiedersbergera. Ten vlastnil zámek a planderské panství až do ruku 1945.

V devadesátých letech minulého století byl zámek zbaven památkové ochrany a novým majitelem zbourán.

V současné době je celý prostor bývalého zámku v zoufalém stavu. Je zde státem chráněný park, jehož stav odporuje svému názvu. V parku stojí socha sv. Jana Nepomuckého, památná lípa, ruina hospodářského stavení (dosud jako chráněná památka) a státem chráněný špejchar.

---