Rozlehlý hrad nad řekou, přes niž se klene most s barokními sochami - to je pohled, který si obvykle spojujeme s Prahu. Podobným panoramatem, byť výrazně skromnějším, se přitom u nás může pochlubit ještě i jiné město - Brtnice.

Most a hrad

V současnosti třiapůltisícové město Brtnice, které se nachází asi 11 km jihovýchodně od Jihlavy, je poprvé připomínáno kolem roku 1234. To král Václav I. daroval obec s právem trhu mnichům cisterciákům z Předklášteří u Tišnova. Ovšem jakoby svého činu zalitoval, po několika letech je výměnou získal zpět. Pak v roce 1410 získali Brtnici páni z Valdštejna, a po ní se začali zvát Brtničtí. Nad městem postavili gotický hrad. To se psal rok 1430. Za jejich vládnutí osada na křižovatce obchodních cest vzkvétala. V té době se nazývala Trhová Brtnice a již byla městem. V obnoveném výnosu z roku 1486 získala všechna městská práva.

Zdeněk, poslední z brtnických Valdštejnů, učinil osudovou chybu, když se během stavovského povstání přidal na stranu direktoria. Po Bílé hoře musel město opustit, jeho majetek byl císařskou komorou zkonfiskován a v roce 1623 prodán novému majiteli. Tím se stal císařský generál hrabě Rombald z Collalta et San Salvatore. Collaltům zdejší panství patřilo až do roku 1945. Collatové vtiskly městu celkový renesančně-barokní ráz a město jim také vděčí za svůj půdorys.

Most na náměstí

Na protilehlém břehu říčky Brtničky stojí renesanční Hoffmannův dům, v němž se v rodině starosty a majitele továrny na kartony narodil Josef Hoffmann (1870-1956), architekt a jeden z nejvýznamnějších představitelů vídeňské secese. K významným památkám patří také původně středověký farní kostel, zasvěcený sv. Jakubu Většímu stejně, jako v nedaleké Jihlavě. Kostel byl barokně přestavěný v letech 1776-1784. Neobvyklou zajímavostí jsou votivní sloupy se sochami svatých rozptýlené po městě a na jihovýchodním okraji městečka starobylý židovský hřbitov. Zdaleka nejvýraznější historickou památkou města je to, co zdejší obyvatelé s hrdostí nazývají brtnickými Hradčany.

Brtnické hradčany

Zámecký areál nad Brtničkou je podobně jako v Praze tvořen řekou s mostem, hradem a klášterem s kostelem. Pavlánský klášter (klášter mnichů řádu sv. Františka z Pauly) na okraji návrší nechal po třicetileté válce v letech 1636-1644 postavit hrabě Collalto, jako nástroj pro rekatolizaci okolí. Za josefínských reforem byl klášter zrušen. Po čase v něm byla zřízena textilní manufaktura a v současnosti slouží jako bytový dům. Zámecký kostel blahoslavené Juliány nedaleko kláštera vznikl z evangelické modlitebny.

Zatímco Praha má Karlův most jen jeden, Brtnice má nad říčkou Brtničkou mosty se sochami hned dva. První se klene v blízkosti radnice, druhý, „hradčanský“, před ohybem říčního koryta pod zámkem. Autorství a léta vzniku šesti soch na mostě u radnice nejsou známy. To u šesti soch z let 1715-1718 na mostě pod zámkem je autorem zdejší sochař David Lipart.

Hofmanův dům

(Autor fotografií: Jiří Sedláček - Frettie – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,
Wikimedia )

Nejrozsáhlejší a také nejdůležitější Brtnickou památkou je zámek, původně však gotický hrad. Ten koncem 16. století nechal Hynek Brtnický z Valdštejna renesančně přestavět. Dalších přestaveb se hrad dočkal za Collaltů. Na hradě jsou sály s bohatou štukovou výzdobou a rozměrnými plátny představujícími habsburské panovníky. Ti bývali častými hosty brtnických Collaltů, a dokládají tak důležitost a význam Brtnice v minulých staletích. Ovšem dnešní návštěvník Brtnice je nespatří.

V roce 1990 na zámku sídlilo družstvo, do nějž se podařilo vetřít pražským spekulantům (jak tvrdí místní pamětníci), kteří obratně využili přístupu k informacím a mezer v zákonech. Vznikl tak soudní spor, který se léta vleče a řešení je v nedohlednu. Zámek je z těchto důvodů uzavřen a výrazně chátrá. Pro město uzavření zámku a jeho expozic představuje těžko nahraditelnou ztrátu a je zdrojem pocitu hořkosti místních občanů.

V současnosti je Brtnice (německy Pirnitz) od 27. března 2000 městem s cca 3 800 obyvateli. Do té doby byla městysem. Jádro města je městskou památkovou zónou.

Sousedy Brtnice jsou sídla  Opatov ,  Bítovčice,  Cerekvička-Rosice ,  Kamenice ,  Kněžice , 
Číchov,  Čížov,  Puklice,  Luka nad Jihlavou ,  Stonařov,  Bransouze,  Brtnička,  Radonín, 
Horní Smrčné  a  Chlum .

Radnice

Autor: Portwyn – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,
Wikimedia

Moderní dějiny

Po válce, v roce 1947 byl státem zkonfiskován velkostatek a zámek rodu Collaltů, později byla provedena i kolektivizace, což znamenalo zánik soukromého podnikání v zemědělství, které bylo pro Brtnici a její okolí typické. Roku 1980 se Brtnice stala střediskovou obcí. Proto bylo rozhodnuto o stavbě sídliště podél silnice směrem na Jihlavu, a stavbě mateřské a základní školy, nákupního střediska, kina a průmyslových provozů. Na druhou stranu ale většina historických památek chátrala. Synagoga byla v roce 1988 zbourána a na jejím místě dnes stojí obchodní středisko. Zdaleka nejhůře dopadl zámek, který v době  neměl využití a chátral.

Po roce 1989 se do obce vrátilo drobné podnikání, pokračovala výstavba nových domů a počet obyvatel se zvýšil až na 2 410 v roce 2006. Začalo se s obnovou památek, opravami vodovodních a kanalizačních potrubí, výstavbou čističky odpadních vod a probíhalo celkové zkrášlení vzhledu obce.

Ovšem došlo také k téměř úplnému vymizení kožedělného průmyslu, který byl pro tuto oblast typický. Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny  Václava Klause ze dne 27. října 2000 byl městys Brtnice stanoven městem. Ovšem nevyjasněné majetkové vztahy a dlouhotrvající soudní spor jsou příčinou stále se horšícího stavu dominanty města, Brtnického zámku.

Přírodní poměry

Střed města leží na obou březích řeky Brtnice v nadmořské výšce 510–515 metrů v místě, kde se údolí v délce přibližně dvou kilometrů rozevírá. Zbytek města se rozkládá podél cest na přilehlých kopcích a návrších Brtnické vrchoviny, z nichž stojí za zmínku Strážka (610 m n. m.) na jihovýchodě, Strážnice (602 m n. m.) na severovýchodě nebo Brtnický vrch (646 m n. m.) na západě. Směrem na sever se krajina otevírá a nejvyšším vrcholem je až Katova hora (635 m n. m.) nad Komárovicemi. Hlavní řekou je Brtnice, do které se před městem v oblasti Rychlovského rybníka vlévá Rychlovský potok, ve městě samotném Rokštejnský potok (od roku 1982 zaklenutý) a Špitálský potok v oblasti Šamonín. Protože se v minulosti provozovalo v oblasti rybníkářství a znovu se rozmáhá, nachází se zde množství vodních ploch. Největší je již zmíněný Rychlovský rybník o rozloze 7 hektarů, dále systém tří rybníků Fluska, Zámecký rybník, Štičí rybník, a na Špitalském potoku rybník Obora a nově vybudovaná revitalizační nádrž Šamonín. Do roku 2014 v oblasti rybníku Šamonín a Obora působila skládka, na kterou byly od rou 1960 ukládány odpady ze zpracování fotografických materiálů z podniku Sběrné suroviny v Uhřínovicích, ta byla zlikvidována a je nadále sledována.

Kopcovitý povrch Brtnické vrchoviny byl až téměř do středověku pokryt hustým pomezním hvozdem mezi Čechami a Moravou. Ten tehdy tvořily převážně buky, které přecházely v lesy jedlo-bukové a pouze vrcholky okolních kopců byly zalesněny smrkovo-bukovým porostem. Bříz bylo celkem málo a byly spíše na stráních u potoků ve směsi s vrbami a olšemi. Z tohoto lesa se do dnešních dob zachovaly pouze zlomky, především je to oblast Černých lesů na východě a stromy v údolí řeky Brtnice na severu a severovýchodě. Údolí Brtnice je dnes přírodní rezervací, důvodem ochrany je zachování a udržení vysokých přírodních a krajinářských hodnot jako ojedinělého geomorfologického fenoménu s velkou diverzitou a zabezpečení podmínek pro trvalou existenci populací ohrožených taxonů.

Brtnice na rytině z roku 1860

---